různý chutě smutků. melancholie, nostalgie. a smutky v radosti, abychom nezapomínali na její pomíjivost.
Friday
deset (t - 16)
pořád ti to přijde nereálný. třídíš věci, jako by to byla hra, prohrabuješ se minulostí, jako by nebyla tvoje.
devět
věci, co by ti mohly ubližovat, vytěsňuješ na okraj mysli. občas tě zarazí, jak strašně jednoduchý tohle je.
Tuesday
osm
ještě nevíš, co bude. ale budeš to vědět brzo, a něco to změní. je to chvílema lákavý, a chvílema úplně děsivý. všechno co necháváš, ustavičně, za sebou, všechny zrnka písku, který sebere vítr. ještěs ani nezažil vykořeněnost a už ti dejchá na paty.
Saturday
Tuesday
šest
jsi někde, kam se dost možná nevrátíš. vnímáš, jak je důležitý kde jsi, ale zároveň kdy. a přemýšlíš, jaký by to bylo žít tak daleko od lidí a civilizace. na zimu se zvyknout dá, ale nevidět půl roku slunce? hory jsou z ledu a tvoje srdce asi taky.
Sunday
pět
nevěřit, že jsi tam kde jsi. ledovej vítr a sníh, opakovanej pohled na mapu a polohu. je to k neuvěření, kam až se člověk může vypravit. a občas z toho jako vzduch z balónku uniká smysl. na chvíli, než ráno zase stojíš čelem k horám.
Friday
čtyři
den předtím se pilo víno, možná pojedeš pryč. prohlížíš si kamarády, jako bys je měl vidět naposled, i když to tak není; směješ se a je ti dobře. a ráno vstáváš dřív než by se ti chtělo, a je to jen vzpomínka. co když opravdu odjedeš?
Thursday
tři
už je tma, jdeš skoro prázdným nádražím. světla vlaku v dálce, pak kousek blíž. a pak, dřív než bys chtěl, tě vlak vyplivne v cíli.
jedna
jaro už je ve vzduchu, ale noci tě jsou pořád schopný zaskočit chladem. navečer zahlídneš mezi mrakama měsíc, ale než se vymotáš, z města, ze světel, zmizí definitivně.
Subscribe to:
Posts (Atom)